je vesnice, jenž je v současné době městskou částí Hlinska. Nachází se asi 6 km na jihozápad od města Hlinska v okrese Chrudim. Obcí prochází silnice první třídy I/34 a protéká potok Slubice, který je levostranným přítokem řeky Chrudimky.

Dne 7. října 1920 byla dosavadní obec rozdělena na dvě samostatné části – Chlum a Košinov.

Chlum byl připojen k městu Hlinsku v roce 1974.

• kostel sv. Petra a Pavla – filiální barokní jednolodní kostel z let 1677-98
• samostatná dřevěná zvonice u kostela z r. 1804
• kamenný empírový kříž z r. 1835, s kamennými sloupky s ohrazením
• památník T.G. Masaryka
• barokní zámeček z 18. století, čtvercová, patrová stavba postavená biskupem Janem Josefem Vratislavem z Mitrovic, upravená v roce 1835, v minulosti využívaná jako škola, obecní byty, či mateřská škola
• místní hřbitov

Barokní zámek z 18. století Kostel sv. Petra a Pavla se zvonicí Vitrážové okno kostela kříž na místním hřbitově památník T.G. Masaryka

 

Chlumu býval pivovar, mlýn, četnická stanice, pošta, dva hostince,  pekař, atd. Nutno připomenout i vznik chlumské školy v roce 1772 (počátek vyučování, budova školy vznikla později).

Pivovar se nacházel hned pod zámkem a byl od počátku v majetku Biskupství v Hradci Králové. Přízemní stavení pivovaru bylo obklopeno mnohými přístavky. Využíval vlastní vodu ze studny Barbora, která zaujímala svým vysokým bedněním. Studna byla opatřena i dlouhým jeřábem na čerpání vody. V roce 1902 byl pivovar zrušen a vlastní stavby zanikla.

Pro zajímavost lze uvést, že pivovar v Hlinsku vznikl a pivo začal vařit o 11 let později, až roku 1913.

Zaniklou stavbou je i bývalý chlumský mlýn, který se nacházel pod hrází rybníka Mlynář a vyhořel 

 

 

jenž navrhl heraldik pan Mgr. Jan Tejkal. Podrobné vysvětlení, co jednotlivé prvky na znaku znamenají jsou uvedeny níže.

 

Znak tvoří červený štít se stříbrným návrším a v něm vztyčený meč opačných barev nahoře zkřížený kosmo postaveným klíčem zuby nahoru a šikmo berlou, obojí stříbrné, a dole podložený modrým vlnkovitým břevnem.

 

 

Vlajka přejímá ve všech variantách jednotlivé komponenty návrhu znaku, avšak v modifikované formě, když například figury návrší či vlnkovitého břevna jsou zjednodušeny do podoby vodorovných pruhů odpovídajících barev. Je tvořena listem s poměrem šířky k délce 2:3, jenž sestává ze čtyř vodorovných pruhů v poměru 10:2:1:3. Pořadí pruhů je červený, bílý, modrý a bílý. Uprostřed listu vlajky je vztyčený meč, v červeném pruhu bílý a v ostatních pruzích červený, zkřížený v červeném pruhu kosmo postaveným klíčem zuby nahoru a šikmo berlou, obojí bílé.

 

Pan Mgr. Jan Tejkal při navrhování znaků vychází z historických pramenů, především pak z pečetí jednotlivých měst a obcí. Pečeť vsi Chlum z období před konstitucí obecního zřízení v polovině 19.století však není doložena. Například Indikační skici Stabilního katastru z roku 1839 jsou pečetěny pouze vrchnostenskou pečetí se znakem biskupa Františka Karla Boromejského Hanla z Kirchtreu.

Doplňkovou figurou připomínající geografický rámec osídlení je pak tzv. vlnkovité břevno připomínající potok Slubici, rybník Mlynář a někdejší Chlumský mlýn.

Znakové tinktury stříbrná, červená a modrá vycházejí z tinktur znaku města Hlinska, přičemž stříbrná a červená současně odkazují na erb Střelů z Rokyc, majitelů Chlumu v 16.století a  červená navíc také na znak královéhradeckých biskupů, resp. Královéhradecké diecéze, či na erb biskupa Jana Josefa Vratislava z Mitrovic, který v polovině 18.století vystavěl chlumský barokní zámek pro pobyt biskupů.

 

byl  Prof. Ing. Kristian Petrlík  (1842 – 1908) – profesor vodního a dopravního stavitelství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Dvakrát (ve funkčních obdobích 1892-1893 a 1904-1905) byl jejím rektorem.

 

Narození – 20. listopadu 1842, Chlum u Hlinska

Úmrtí – 31. března 1908 (ve věku 65 let), Praha

Místo pohřbení – Olšanské hřbitovy

 

Vystudoval reálku v Chrudimi a později v Praze v Ječné. Pokračoval ve studiu silničního a vodního stavitelství na Polytechnickém ústavu v Praze, které zakončil v roce 1867. Poté pracoval na stavbě dráhy císaře Františka Josefa (Praha-Vídeň). V letech 1868-1870 se vrací na techniku jako asistent. Byl zakladatelem a prvním předsedou Spolku posluchačů inženýrství.

V letech 1870-1874 pracoval jako inženýr při stavbě Duchcovsko-podmokelské dráhy. Pro schopnosti, které zde prokázal, byl jmenován inspektorem železnic a dohlížel na stavby v Dolních Rakousích (například dráha Leobersdorf-St. Pölten nebo dráha Pöchlarn-Kienberg-Gaming) až do roku 1879. V tomto roce byl jmenován mimořádným a v roce 1884 řádným profesorem vodního stavitelství, stavitelství tunelů a encyklopedie inženýrského stavitelství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze.

V roce 1893 byl zvolen předsedou Spolku architektů a inženýrů, v letech 1894-1897 redigoval (spolu s Janem Koulou) jeho časopis Zprávy Spolku architektů a inženýrů.

V letech 1900-1902 byl předsedou správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy.

 

• Válení silnic jest prostředkem k úsporám při udržování : pro zastupitestva okresní i obecní, úřady stavební, inženýry stavební i strojnické, podnikatele staveb, továrníky a j., Praha : Nákladem knihkupectví F. Řivnáče, 1883
• Průplav dunajsko-vltavsko-labský, Praha : Komitét průplavní dunajsko-vltavsko-labský, 1893
• Německo-česká sbírka názvosloví železnicového, Praha : V komisi knihkupce A. Řivnáče, 1894
• Přístav libeňský, Libeň : Obec libeňská, 1895
• Tabulky vytyčovací: na oblouky kruhové bez přechodnic i s nimi za pomůcku při vyměřování a stavbě cest, silnic, železnic a průplavů, jakož i při výpočtech trigonometrických, Praha : Česká matice technická, 1903

Prof. Ing. Kristian Petrlík byl jedním z redaktorů Ottova slovníku naučného pro inženýrské stavitelství. Jeho pozůstalost je uložena v archivu Národně technického muzea v Praze.

 

• 1894 Řád svatého Sávy III. třídy od srbského krále Alexandra I. za patronaci nad srbskými studenty na pražské technice
• 1901 Řád železné koruny III. třídy za zásluhy na stavbě nového mostu císaře Františka I. (dnes Most Legií)

 

 

Dětství a mládí však prožil ve Ždírci nad Doubravou, kde si jeho rodiče postavili malý domek v dnešní Chrudimské ulici čp.110.

Společně s dalšími ždíreckými sportovními nadšenci založil fotbalový klub SK Ždírec a významnou měrou se zasloužil o výstavbu hřiště na Kopanině.

23. října 1941 byl pardubickým gestapem zatčen. Po dlouhém věznění byl popraven 16. července 1943 v drážďanském vězení.

 

Narození – 2. února 1911, Chlum u Hlinska

Úmrtí – 16. července 1943, Drážďany

 

Sekerník je odborník na práci se dřevem, odborník na dřevěné stavby technického charakteru a dřevěná strojní zařízení. Býval trvalým zaměstnancem mlýnů nebo smluvně zajišťován k provedení určitých staveb nebo větších oprav. Existovali vyhlášení sekerníci, kteří se zabývali výpočtem výkonů, převodů. Dokázali vyrábět vodní i ozubená kola, řemenice a celá strojní zařízení menších mlýnů.

 

Reimund Vavřena z Pardubic, Josef Vrána z Katovic, Petr Petřík ze Sudoměřic, František Vašek z Hlinska, J. Světnička ze Strměch u Pelhřimova, L.Chaloupka z Libchyně u Nového Mesta nad Metují, Karel Široký z Plzně, Pilbauer z Trhových Svin, Oldřich Hubka z Kyjí, Josef Žejdlík ze Svratouchu, Josef Mrázek z Olešnice, Josef Friml z Třebechovic, František Trautermann z Liběchova nad Labem, František Suchomel z Ochozu, Matěj a Vojtěch Krnínský z Řevňovic, Hofman a Kropáček z Rychnovska, Jan Sedlář z Kounice, Václav Petr z Mšena, Josef Pilař, Weishäupl, Bartoloměj Nýč, rod Šolínů z Dobrušky a mnoho dalších.